EPIC people - David by Ondra
Davide, co jsi dělal, než jsi vstoupil do PR branže?
Kdysi jsem se přes kamaráda dostal do České informační agentury. To je takový ekonomický servis pro firmy a jejich manažery, aby měli přehled o trhu. S koncem v ČIA jsem chvíli přemýšlel, co bych dělal dál, a dostal jsem se k hraní pokeru.
To nezní jako typické zaměstnání.
Tenkrát tady byl boom. Poker šel do onlinu a objevovaly se případy, kdy amatéři vyhráli miliony dolarů. Kolegové z ČIA poker hráli a celkem se jim dařilo, tak jsem to taky zkusil. Neměl jsem ještě žádné závazky a mohl si to dovolit.
Přiznám se, že bych tě netipoval na pokerového hráče. Vypadáš jako prototyp slušňáka :-)
Řada lidí vnímá poker filmovou optikou. Máme dojem, že poker je taková hra z divokého západu, která je strašně akční. Vlastně je to ale hra o pravděpodobnosti a počtech. Když odehraješ 200 turnajů, je to pořád hlavně o náhodě. I když máš v nějaké situaci šanci porazit soupeře třeba jen v jednom ze sta případů, v malém vzorku můžeš vyhrát několikrát za sebou. Když je těch her ale třeba 10 000, už se tam ta matematika začne projevovat.
jak ti to šlo?
Postupně jsem do toho pronikl. Ze začátku jsem jen hodiny seděl a zahazoval karty. Postupně jsem se naučil být efektivní. Hrál jsem malé turnaje pro 10 lidí. Začínal jsem na třech oknech najednou a když jsem končil, bylo jich třeba 20. Denně jsem protočil tisíce dolarů a večer byl pár dolarů v plusu nebo v mínusu.
Takže jsi skončil, protože to moc nevydělávalo?
Přesně tak. Párkrát jsem si navíc peníze ze hry stáhl a použil na různé výdaje a když se pak chvilku nedařilo, neměl jsem dostatečný polštář a dostal se na nulu. Nechtělo se mi to začít dotovat, tak jsem skončil. Byl to takový zajímavý čtyřměsíční experiment.
Dá se vlastně v onlinu blufovat?
Mně se blufovalo mnohem líp než v reálu. U blufování jde o to, jak se dlouhodobě protivník chová v různých situacích. Když mu přijdou karty, kdy skládá, kdy přihazuje. Na tom sleduješ nějaké vzorce chování a využíváš je ve svůj prospěch. V reálu ale nemáš se soupeřem odehráno tolik her, navíc je tam mnohem víc faktorů, které můžeš využívat. A to mi nešlo, vždycky mě někdo doběhl.
Takže ve skutečnosti poker není setkání dobrodruhů, ale spíš brutální pařba informatiků? :-)
Jo, takhle jsem to vnímal. Spousta dobrých hráčů jsou třeba výborní šachisté.
Co jsi dělal pak?
Chvilku korektora, a pak jsem psal články na finanční témata pro jeden magazín. Následně začala moje PR kariéra v agentuře Madison, kde jsem vydržel sedm let.
Co tě na PR chytlo?
Je to pestrost a komplexnost té práce. Rád si hraju s textem a s češtinou, což je velmi kreativní jazyk. Zároveň člověk ale jenom nesedí u počítače, probíhá tu každodenní interakce s lidmi v týmu a klientem. Člověk se musí umět vcítit do potřeb klienta, ale i do příjemců našich sdělení. Jak zareaguje a proč, co bych dělal já v jeho situaci? Aby byl člověk dobrý, nestačí tedy jenom dobře psát a komunikovat. Musí na sobě pořád pracovat a taky umět pracovat s klientem. Baví mě i ta strategická část a práce na tom, aby ta komunikace měla dobré základy. Zjišťovat, jak klient vnímá sám sebe a naši službu. Pak mu můžu pomoct formulovat myšlenky a sdělení tak, aby to bylo zajímavé a smysluplné pro ty, ke kterým chce promlouvat především.
Jaká je podle tebe hodnota PR? A proč by se měly firmy o své PR starat?
Dneska je na trhu obrovská konkurence prakticky ve všech oblastech a je těžké se prosadit. Jako podnikatel se chci přihlásit k tomu, kdo jsem, proč dělám, co dělám, a jak sám sebe vnímám. Na těchto základech se buduje důvěryhodnost. A pak se to musí nějak prodat. To má vliv na potenciální zákazníky, ale i zaměstnance. My jsme tady proto, že firmy často odpovědi tuší, ale nemají čas nebo schopnosti je pořádně zformulovat a dále aktivně komunikovat.
Na co jsi ve své kariéře nejvíc hrdý?
Nakonec to není nějaká jedna úspěšná kampaň nebo vyhraný tendr, ale vztahy, které jsem si s klienty vybudoval. To, že třeba ředitelé firem vědí, že se můžou spolehnout na můj úsudek. A když řeší nějakou strategickou nebo naopak citlivou komunikační záležitost, obrátí se na mě o radu. Mediální výstupy jsou fajn, ale je to pěna dní. Přicházejí a odcházejí, ale vztahy jsou dlouhodobé. Teda když na nich pracuješ.
Co rád děláš ve volném čase?
Já jsem pivař, takže chodím na pivo, ideálně do řemeslných barů v Karlíně a na Vinohradech. Mám rád různé speciály - pšeničné, IPA, APA a tak. Dřív jsem taky cvičil, teď mám rodinu a všechno se nedá stíhat. Jinak v Černošicích máme chatu, kterou o víkendech zvelebujeme. Zatím se snažím svépomocí, ale tuším, že brzy bude potřeba zavolat nějakou odbornou pomoc :-) A já se zaměřím na zahradu.
Takže pivo, cvičení, chata a rodina?
A pak hory. Dřív jsme jezdili hodně lowcost, Gruzie, Albánie stopem apod. To s dětmi zatím nejde a něco s nimi nechceš podstupovat ani, když budou větší. Bavilo mě strávit tam víc času, fakt poznat ty místní lidi a kulturu. Na druhou stranu to vždycky nebylo úplně růžový. Já věřím, že lidi jsou v jádru dobráci, ale přeci jen takoví nejsou všichni. Snad se k horám vrátíme, až budou děti větší. Mám rád teplo, lákají mě evropské traily, Korsika, Kanárské ostrovy. A pak třeba Amerika.
