EPIC people - David by Ondra

Davide, co jsi dělal, než jsi vstoupil do PR branže?

Kdysi jsem se přes kamaráda dostal do České informační agentury. To je takový ekonomický servis pro firmy a jejich manažery, aby měli přehled o trhu. S koncem v ČIA jsem chvíli přemýšlel, co bych dělal dál, a dostal jsem se k hraní pokeru.

To nezní jako typické zaměstnání.

Tenkrát tady byl boom. Poker šel do onlinu a objevovaly se případy, kdy amatéři vyhráli miliony dolarů. Kolegové z ČIA poker hráli a celkem se jim dařilo, tak jsem to taky zkusil. Neměl jsem ještě žádné závazky a mohl si to dovolit.

Přiznám se, že bych tě netipoval na pokerového hráče. Vypadáš jako prototyp slušňáka :-)

Řada lidí vnímá poker filmovou optikou. Máme dojem, že poker je taková hra z divokého západu, která je strašně akční. Vlastně je to ale hra o pravděpodobnosti a počtech. Když odehraješ 200 turnajů, je to pořád hlavně o náhodě. I když máš v nějaké situaci šanci porazit soupeře třeba jen v jednom ze sta případů, v malém vzorku můžeš vyhrát několikrát za sebou. Když je těch her ale třeba 10 000, už se tam ta matematika začne projevovat.

jak ti to šlo?

Postupně jsem do toho pronikl. Ze začátku jsem jen hodiny seděl a zahazoval karty. Postupně jsem se naučil být efektivní. Hrál jsem malé turnaje pro 10 lidí. Začínal jsem na třech oknech najednou a když jsem končil, bylo jich třeba 20. Denně jsem protočil tisíce dolarů a večer byl pár dolarů v plusu nebo v mínusu.

Takže jsi skončil, protože to moc nevydělávalo?

Přesně tak. Párkrát jsem si navíc peníze ze hry stáhl a použil na různé výdaje a když se pak chvilku nedařilo, neměl jsem dostatečný polštář a dostal se na nulu. Nechtělo se mi to začít dotovat, tak jsem skončil. Byl to takový zajímavý čtyřměsíční experiment.