Kampaň na podporu očkování proti COVID-19 měla začít dřív, než virus vůbec vznikl

Česká republika patří k nejhorším na světě ve zvládání epidemie. Nemocnice kolabují, jen v lednu se očekávají další tisíce mrtvých. Jako nejlepší a v zásadě jediná možnost, jak koronavirus porazit, se jeví vakcinace. Tu ale podle průzkumů odmítá značná část lidí. Median pro Český rozhlas v prosinci došel až k číslu 47 % odmítačů. Aby byla vakcinace úspěšná, muselo by se přitom nechat očkovat alespoň 60 % populace, spíš více. Do toho se v médiích i na sociálních sítích objevují hlasy, že propagace očkování není potřebná, protože vakcíny je nedostatek. Mělo by se prý začít až na jaře, kdy bude dostupnější. To by byla velká chyba. Kampaň na podporu očkování by ve skutečnosti měla běžet permanentně, bez ohledu na to, objeví-li se nějaký nový virus.

Proč vlastně tolik lidí vakcínám nevěří? Takzvaní "anti-vaxxers" v historii nejsou ničím novým. Odpor je vlastně tak starý, jako vakcinace samotná. Očkování proti spalničkám na konci 18. století, které vlastně zahájilo moderní éru vakcinace, se stalo předmětem dobových karikatur. Je zajímavé, že důvody pro odmítání vakcíny byly tehdy podobné jako dnes, snad s výjimkou náboženského aspektu. Zahrnovaly strach z jehel, nedůvěru v medicínu a v dopady nemoci, i odpor z hlediska narušování osobní svobody. Poslední důvod pak historicky získával na síle souběžně s tím, jak vlády zaváděly očkování jako povinnost.

Důvody pro odmítnutí vakcíny jsou tedy celkem známé. Kde se ale berou? Vakcinace je jedním z nejúspěšnějších výdobytků civilizačního pokroku. Z povrchu zemského vymazala nemoci, na které umíraly miliony lidí. Existuje nepřeberné množství důkazů o prospěšnosti očkování pro naše zdraví. A přesto počet odmítačů neklesá, možná spíše naopak.

Abychom se dobrali něčeho hmatatelného, musíme se ponořit hlouběji do lidské psychiky. Naše mysl je velmi citlivá na názory, které jdou proti proudu, vypadají tajemně a zasvěceně. Tyto názory zachytávají lidi, kteří se cítí nespokojeni se svým životem a nedůvěřují establishmentu. Není to tedy úplně otázka vzdělání. Pokud je za názorem nějaká autorita, dopady se zvyšují. Když v roce 1998 britský lékař Andrew Wakefield propojil MMR vakcínu se vznikem autismu, získal velkou mediální pozornost a strhl se povyk. Trvalo dlouhá léta, než se prokázalo, že Wakefield falšoval důkazy a na kauze chtěl hlavně vydělat. Strach, že naše děti mohou být vakcinací ohrožení, ale zůstal silný dodnes.

Zajímavá vysvětlení nabízí i Julie Beck v článku https://www.theatlantic.com/science/archive/2017/03/this-article-wont-change-your-mind/519093/. Jedním z nich je jev nazvaný motivated reasoning. Beck píše: Motivated reasoning is how people convince themselves or remain convinced of what they want to believe—they seek out agreeable information and learn it more easily; and they avoid, ignore, devalue, forget, or argue against information that contradicts their beliefs." Přijímání argumentů tedy neprobíhá stejnou optikou. Pokud inklinuji k nějakému názoru, položím větší důraz ne jeden argument pro než na deset proti, přestože mohou mít stejnou kvalitu.

Beck dále zmiňuje tribalismus. Pokud se cítím být součástí nějaké komunity, kde jsem přijímán, bude pro mě akceptace komunitou důležitější než cokoliv jiného. Všichni známe slavnou fotografii z inaugurace Donalda Trumpa. Je na ní jasně vidět, že počet sledujících Američanů byl mnohem menší než u Obamovy inaugurace. Mluvčí Donalda Trumpa toto sdělení označila za "alternativní fakta." Dodnes jsem fascinován dokonalostí tohoto výrazu pro lež. Když voličům Trumpa při jednom výzkumu ukázali obě fotky a zeptali se, kde je víc lidí, část z nich trvala na tom, že u Trumpa. Jak říká Daniel Kahan, profesor práva a psychologie z Yale, nejde o to, že by tomu ti lidi věřili. Oni pouze vyjadřují svou podporu prezidentovi. Čtou tu otázku jako "A na čí straně jsi ty?".

Článek Julie Beck začíná příběhem člověka, který vstoupil do jakési sekty. V ní setrvával i poté, co se začaly objevovat důkazy o zneužívání členů. Trvalo mu roky, než odešel, přestože věděl, že guru sekty je lhář. Jde o kombinaci tribalismu a ještě jednoho jevu. Tvorba názorů netrvá den nebo dva. Trvá roky a dekády. Pokud si utvořím pevný názor během let, investoval jsem do svého přesvědčení hodně času. Změna názoru by znamenala, že daný čas jsem v podstatě promrhal. Žil v bludu a lži. Proto se mozek takové změně velmi brání.

Přesto jsou možnosti, jak názory měnit. Masivní kampaní shora. Přestože lidé jsou ve výběru informačních kanálů selektivní, masmédia dosáhnou všude. Využitím ambasadorů z co možná nejvíce segmentů. Apelovat na hlasitou podporu těch, kteří se očkovat nechají. Identifikovat odmítače přesněji a pokusit se s nimi komunikovat na nižších a hlubších platformách. A s příkazy přijít až jako s poslední, nezbytnou možností. Tvrdých odmítačů je mnohem méně než polovina. Vláda musí burcovat podporovatele, ti přesvědčí nerozhodnuté a z monolitu odmítačů se začnou drolit kamínky, které očkování přijmou. Nakonec zůstane pouze hrstka zavilých nepřátel vakcinace. Protože úplně stranou nakonec nechce zůstat nikdo.

Důležité je ale říct, že taková kampaň bude velmi nákladná. Nákladná proto, že podpora očkování se zanedbávala. Jak vyplývá z dat globální výzkumné agentury Kantar ohledně reklamy, je celkově dražší mít jednotlivé kampaně než kontinuální. V mezičase lidé zapomínají a musíte vynaložit více peněz, aby si vzpomněli. Abyste je přesvědčili. Proto je nezbytné zásadní témata komunikovat pořád. Když pak jednou potřebujete aktivizovat lid, jejich důvěra se náramně hodí.