EPIC people - Eliška by Robert

Eliško, nás dva dal dohromady společný kamarád Leoš Kyša. Ten je nejen nejprodávanějším spisovatelem fantastiky u nás, ale zároveň velký fanda a propagátor Live Action Role Playing čili larpů. Vím, že je to i tvoje velká vášeň. Jak ses vlastně ke hře na hrdiny dostala? 

Od dětství jsem měla ráda fantasy. Jak knihy, tak i hraní Dračího doupěte nebo RPG hry na počítači. Když jsem zjistila, že si můžu hrát hry na hrdiny naživo s ostatními lidmi, hned jsem se na to ve dvanácti letech vrhla. Po pár letech pauzy jsem se k hraní larpů vrátila na vysoké škole. A pak nedělala ve svém volném čase téměř nic jiného, než že jsem hrála a hrála. Přiznám se, že jsem za tuto svoji vášeň utrácela veškeré peníze (nejen za akce jako takové, ale i za kostýmy a rekvizity), a účastnila se snad všech možných druhů larpů. Postupně jsem začala psát k těmto akcím scénáře a stala se i jejich pořadatelkou. A tak je tomu posledních deset let. Larp mi v životě přinesl mnoho pozitivního.

Povídej…

Larp totiž není jen koníček, je to životní styl. Poznala jsem díky němu obrovské množství zajímavých a úžasných lidí, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Například exmanžela a současného přítele. :-) Taky jsem se naučila spoustu praktických dovedností. Například organizace akcí nebo schopnosti improvizovat. Velmi důležité je také to, že se člověk zdokonaluje v týmové spolupráci. Teoreticky se díky larpům můžeš naučit i různé činnosti a řemesla spojená s jejich produkcí. To ale není můj případ, já mám obě ruce levé. :-) 

To zní skvěle! Kdy nás vezmeš na larp?

Do larpu už jsem „zatáhla“ kolegyni Kristýnu. A s Ondrou se teď bavíme o tom, že by nebylo špatné udělat v tomto duchu teambuilding. Něco určitě vymyslíme!

Co vlastně předcházelo tomu, než jsi zakotvila u nás v Epic PR? Vím, že jsi studovala vysokou školu na hony vzdálenou našemu oboru.

Studovala jsem tady v Praze na UK na přírodovědě, konkrétně obor zoologie bezobratlých se zaměřením na malakologii. Zjednodušeně řečeno jsem vystudovaná „šnekoložka“. Ovšem v rámci oboru jsem se zaobírala i ekologií a evolucí. Teď se mi to docela hodí u klienta, společnosti Pewas, který se zaměřuje na zemědělství a ekologii. V té firmě je i dost vědců a právě mé vzdělání mi umožňuje dobře chápat, co chtějí říct.

Ovšem mezi studiem a Epikem uplynulo ještě několik let. Co jsi dělala po škole?

S koncem studia jsem porodila, takže v době obhajoby diplomky jsem už měla doma půlroční dceru. Dva a půl roku na to se mi narodil syn a během těchto dvou rodičovských jsem fungovala jako umělec na volné noze. Celkově deset let jsem se věnovala fotomodelingu a také improvizačnímu divadlu. Také jsem občas psala články nebo recenze. Pracovala jsem dokonce i pro jednoho pirátského poslance. Psaní mě vždycky hodně lákalo.        

Skloubit rodičovství se studiem muselo být hodně náročné. Jak ses s tím vypořádala?

Těhotenství jsem měla klidné, problém ale nastal po porodu. Ponořila jsem se do rodičovství a na školu neměla myšlenky. Dokončení diplomky jsem nechala až úplně na poslední chvíli. O dceru se staral manžel a já jsem 24/7 2 týdny v kuse datlila.

Jak se ti povedlo posunout český vztah ke šnekům? :-)

Vybrala jsem si faktory ovlivňující diverzitu měkkýšů na Křivoklátsku! Příroda tam je nedotčená, je tam hodně vzácných druhů. Proto jsem navrhla, že by bylo dobré zvýšit ochranu CHKO, aby byla diverzita zachována. Měkkýši jsou totiž bioindikátory prostředí, jejich výskyt tedy vypovídá o celkové zachovalosti a cennosti ekosystému, kde žijí. Vůbec nejlepší je nechat lesy být, nechat na zemi mrtvé dřevo, aby se les mohl lépe obnovovat. Takhle by bylo možné zvýšit diverzitu i v jiných oblastech. Spolupracovala jsem na diplomce i přímo se šéfem CHKO. Bylo to hodně intenzivní.

Proč jsi se tomu dál nevěnovala? To je přeci hrozně důležité...?

Mě vlastně ta tvorba samotná moc nebavila. Byla to práce, kterou jsem musela udělat, abych získala titul. To tě pak vždycky baví míň. Hlavně asi proto, že jsem nemohla hned vidět výsledek té práce. Což je vlastně jeden z hlavních důvodů, proč třeba dneska dělám PR a ne biologii. Protože teď vidím výsledek své práce hned, každý den, a můžu z něj mít taky hned radost.

Vraťme se ještě k tvé umělecké kariéře. Měla jsi dvě malé děti, bylo to náročné?

Po porodu jsem pokračovala dál v kariéře fotomodelingu. Dceru jsem brala běžně na focení sebou. Vydrželo mi to až do porodu syna. To už jsem měla děti dvě, pak přišel lockdown a byli jsme doma.

Jak jsi to nesla?

Bylo to pro mě zničující. Já jsem extrovert a potřebuji kontakt s lidmi. Nemohla jsem dělat umění, hrát larpy a být společensky aktivní. Tehdy začaly moje deprese a manželské problémy.

naštěstí jsi se z toho dostala. co ti pomohlo? 

Našla jsem si přítele a dobrou práci 😊 Obojí mě naplňuje a práce je pro mě zásadní stabilizační prvek. Práce v PR je založená na pravidelnosti, ale i kontaktech s lidmi a kreativitě. Tahle kombinace je pro mě velmi přínosná. Mám svobodu, vidím výsledky, jsem v té práci dobrá, mám tu dobré vztahy s kolegy a skvělé klienty.

Tak to mám radost! Ty jsi hodně aktivní osobnost. Teď se hodně zajímáš o umělou inteligenci. Jaký podle tebe bude mít pro lidstvo přínos?

Je nutné si říct, co je vlastně umělá inteligence. Ony ty přínosy i hrozby jsou s námi totiž desítky let. Umělá inteligence dneška se každopádně projeví ve všech odvětvích a oborech. Zvláště silně to vnímám například v oblasti zdravotnictví, což je obor, kde je dlouhodobě nedostatek zaměstnanců a právě díky AI se to dá částečně vyřešit.

Jasně, o tom něco vím. Nedávno jsme připravovali strategii pro startup Carebot, který automatizuje diagnostiku radiologických snímků s vysokou úspěšností. Vidíš v AI i nějaké hrozby?

Hrozby tu jistě jsou. Někomu může vzít práci a také hrozí zneužití ohledně dezinformací a kriminality. Každopádně jsem ráda, že mám prostor se tomu v Epiku věnovat, dokonce jsem byla i v médiích ohledně mé práce s Midjourney. Superbabies. Pro radost jsem si udělala několik koláží mých dětí v superhrdinských oblecích a vyvěsila jsem to na socky. Ozvali se z Deníku 😊

Co tI PR DÁVÁ A CO TI BERE?

V PR jsem se strašně moc našla. Můžu být kreativní a mohu skákat mezi různorodými činnostmi. Baví mě psaní, zapojení umělé inteligence a v neposlední řadě využívání sociálních sítí. Klíčové je pro mě setkávání s novináři, kteří jsou často velmi zajímaví a obohacující. Také mi hrozně sedl Epic, lidsky i nastavením procesů. Ohledně těch negativ bych zmínila, že jsem byla loni dost přetížená, ale úpravou úvazku se to výrazně zlepšilo. Dost mě taky ubíjí byrokracie, ale té není naštěstí mnoho.

Reportům a trackování hodin se bohužel nevyhneme. Máš ještě nějaké další životní vášně a zájmy?

Tři věci. Hrozně ráda si hraju, takže PC hry, deskovky a vlastně všechny druhy her. Druhou věcí je divadlo. Celé dětství a dospívání jsem se věnovala činohře a poezii, v polední dekádě improvizačnímu divadlu. Dost mě mrzí, že na to nemám poslední dobou čas, tak si divadelní představení užívám alespoň jako divák. A konečně fotomodeling. Někdy jsem své fotky používala i k aktivistickým činnostem, třeba v boji proti zákazu potratů v Polsku.

Co je pro tebe na aktivismu důležité?

Je pro mě důležitý se vyjadřovat k věcem, který jsou špatně. Zákazy potratů, autoritativní režimy, diskriminace homosexuálů, násilí vůči rodičkám, překonaným přístupům k výchově apod. Musí mě vždycky něco vyburcovat. Točím pak videa a chodím na demonstrace. S kamarádkou jsme třeba měli sérii fotek o kojení jako běžnou součástí života. S tím jsem taky byla ve zpravodajství 😊

Jsi prostě žena mnoha talentů, Eliško :-) Díky za rozhovor a jsem moc rád, že s tebou můžu pracovat!